Moje čajové nádobí II: Těžce dobývaná bílá konvička
Čajového nádobí mám hromadu. Všechno to začalo před pěti lety. O tom, jak jsem dostala první sadu jste četli minule. Dnes budu vyprávět o náročné cestě k vysněné bílé konvičce s modrou krajinou. Věřte nevěřte, stálo mě to dost úsilí. Rozhodně to nebyla jen bleskový útok na obchod!
Nevím, kdy jsem se s Ní setkala poprvé.. Jisté je, že za roky poctivého chození do čajovny jsem se do ní zamilovala natolik, že jsem se musela držet, abych ji před odchodem nestrčila i s vylouhovanými lístky do kabelky. Sledovala jsem e-shopy, ale nikde jsem ji nemohla sehnat. V čajovně se mezitím dozvěděli, že je má vyvolená a začali mi nosit čaje převážně v Ní. Můj nejoblíbenější čajman mi v ní nosil dokonce i ty čaje, které by do ní za normálních okolností nedal. (Jaká škoda, že už tam tento čajman nepracuje, ach jo.)
V "mojí" čajovně už měli tyto konvičky jen dvě a tvrdili mi, že další už nejsou k sehnání. Přes všechny neúspěchy jsem se snažila dál. Čas od času jsem strávila klidně celý večer důkladným prohlédáváním internetu a v každé čajovně s obchodem jsem měla oči na stopkách. Pořád marně.
Na podzim 2016 jsem si vzpomněla, že hodně krásného nádobí mívali v Dobré čajovně na Václavském náměstí v Praze. Uchýlila jsem se k trochu zvláštnímu kroku, napsala jsem zprávu na FB stránku této čajovny.
Pár dní jsem napjatě čekala na odpověď, pak jsem si začala říkat, že to byla hloupost a že tudy cesta určitě nevede. Časem jsem nabyla přesvědčení, že se mé zprávě určitě jen vysmáli. Ale pozor! Po dlouhém měsíci jsem se dočkala odpovědi. Pěkné odpovědi! Nabídli mi bazarový kousek za sympatickou cenu.
Okamžitě jsem napsala, že to beru. Na další reakci jsem bohužel čekala další a další týdny. Naděje opět postupně vyhasínala... ale pak to přece jen vyšlo. Získala jsem telefonní číslo, přes které jsme domluvili podrobnosti. Konvičku jsem si vyzvedla přímo v čajovně, do Prahy jsem v té době jezdila celkem často.
Dle původního článku, napsaného ve vlaku z nadšení, jaký to vezu domů poklad, uběhlo od první zprávy do převzetí konvičky deset týdnů. Na nejlepší věci se musí čekat.
Tato konvička je snad ta nejvybojovanější věc. Používám ji celkem často, díky menšímu objemu se mi hodí více než béžová konvička, o které jsem mluvila posledně. Opatruju ji jako oko v hlavě a radši si ani nepředstavuju, jak strašné by bylo, kdyby se rozbila. Chováte i vy tak silný vztah k nějakému předmětu?
Nevím, kdy jsem se s Ní setkala poprvé.. Jisté je, že za roky poctivého chození do čajovny jsem se do ní zamilovala natolik, že jsem se musela držet, abych ji před odchodem nestrčila i s vylouhovanými lístky do kabelky. Sledovala jsem e-shopy, ale nikde jsem ji nemohla sehnat. V čajovně se mezitím dozvěděli, že je má vyvolená a začali mi nosit čaje převážně v Ní. Můj nejoblíbenější čajman mi v ní nosil dokonce i ty čaje, které by do ní za normálních okolností nedal. (Jaká škoda, že už tam tento čajman nepracuje, ach jo.)
V "mojí" čajovně už měli tyto konvičky jen dvě a tvrdili mi, že další už nejsou k sehnání. Přes všechny neúspěchy jsem se snažila dál. Čas od času jsem strávila klidně celý večer důkladným prohlédáváním internetu a v každé čajovně s obchodem jsem měla oči na stopkách. Pořád marně.
Na podzim 2016 jsem si vzpomněla, že hodně krásného nádobí mívali v Dobré čajovně na Václavském náměstí v Praze. Uchýlila jsem se k trochu zvláštnímu kroku, napsala jsem zprávu na FB stránku této čajovny.
Pár dní jsem napjatě čekala na odpověď, pak jsem si začala říkat, že to byla hloupost a že tudy cesta určitě nevede. Časem jsem nabyla přesvědčení, že se mé zprávě určitě jen vysmáli. Ale pozor! Po dlouhém měsíci jsem se dočkala odpovědi. Pěkné odpovědi! Nabídli mi bazarový kousek za sympatickou cenu.
Okamžitě jsem napsala, že to beru. Na další reakci jsem bohužel čekala další a další týdny. Naděje opět postupně vyhasínala... ale pak to přece jen vyšlo. Získala jsem telefonní číslo, přes které jsme domluvili podrobnosti. Konvičku jsem si vyzvedla přímo v čajovně, do Prahy jsem v té době jezdila celkem často.
Dle původního článku, napsaného ve vlaku z nadšení, jaký to vezu domů poklad, uběhlo od první zprávy do převzetí konvičky deset týdnů. Na nejlepší věci se musí čekat.
Tato konvička je snad ta nejvybojovanější věc. Používám ji celkem často, díky menšímu objemu se mi hodí více než béžová konvička, o které jsem mluvila posledně. Opatruju ji jako oko v hlavě a radši si ani nepředstavuju, jak strašné by bylo, kdyby se rozbila. Chováte i vy tak silný vztah k nějakému předmětu?
Ta je nádherná!! 😍😍
OdpovědětVymazatShades of Silvie
Děkuji! Můj boj měl smysl. :) :D
VymazatMoc pěkná čajová konvička. Líbí se mi, že dnes mají bazary starožitností takových věcí poměrně dost. Ale zase rozumím tomu, že když se shání jeden konkrétní kousek, tak je to občas docela fuška. Jelikož sama sbírám různé věci, tak to moc dobře vím. :) Ale tak samozřejmě záleží na tom, co to je.
OdpovědětVymazat