Moje cesta ke kávě

Lidí, kteří pijí pravidelně kávu, je hodně. Těch, co si ji skutečně vychutnávají, je ale méně. Ke gurmánství se člověk musí propít. Pohodlně se usaďte a přečtěte si, jak vypadala moje cesta. Nejlépe udělát, když si ke čtení vezmete šálek kávy.

Káva voní! 

S kávou jsem přicházela do styku od malička každý den, protože rodiče jsou na ní závislí. Když ji nemají aspoň dvakrát během dne, jsou nesví. V ideálním případě vypijí za den tři kávy, což je pro mne nepředstavitelné. Kávu vychutnávám v mnohem menším množství.

Celý život mi káva neuvěřitelně voní. Jako malá holka jsem se těšila, až konečně vyrostu a budu ji moci pít taky. Prozatím jsem se spokojila s kávovou příchutí sladkostí. Ještě jsem netušila, že s chutí kávy nemá moc společného. Byla jsem pyšná, že můžu mít kávu aspoň tak.


První káva mi neudělala dobře 

První kávu jsem vypila v době, kdy jsem pomalu objevovala i čajovou kulturu. Bylo mi čtrnáct, prázdniny v plném proudu, dovolenkovali jsme v Jeseníkách. Pod bobovou dráhou v Petříkově mamka uznala, že už jsem dost velká na to, abych pila kávu a hned mi jednu objedala. Hned jsem se cítila dospěleji!

Bůh ví, co mi to donesli, tipuju to na nezdařilé espresso. Po přidání cukru mi to chutnalo. Prodělala jsem ale kofeinový šok! Na jeho účinky jsem do té doby nebyla moc zvyklá. Srdce mi tlouklo jako o život ještě v apartmánu. Bylo mi i trochu divně od žaludku. Přesto jsem neváhala a o pár dní později si dala kávu zase. V cukrárně na náměstí v Jeseníku. Vídeňská káva s kvalitní šlehačkou. Po té mi už špatně nebylo.


Barbarské začátky s instantní kávou 

Nástup kavomilství byl pozvolný. Pila jsem obvykle instantní kávu a to maximálně jednou za týden. Dlouho mi bylo jedno, co vlastně piju, hlavně že to chutná kávově. Po vzoru rodičů jsem se brzy naučila nesladit.

Kávu sice nesladím, ale zákusky k ní neodmyslitelně patří!

Zážitek, za který se dnes stydím 

Čtyři měsíce od první kávy jsem se zúčastnila školního zájezdu do Vídně. Ve volném čase jsme s kamarádkami odpočívaly v kavárně. To, co mi přinesli, mě hrozně moc zklamalo. Bylo to totiž strašlivě malinké! Bylo to espresso a předpokládám, že dost kvalitní, v té době jsem to ještě bohužel nedokázala ocenit. Naopak, byla jsem naštvaná, že mi za tolik peněz přinesli kávu na dva loky! Toužila jsem po „pořádné" kávě...

• Dnes milovanému espressu jsem věnovala článek Co je vlastně espresso?

Gurmánkou až po maturitě 

Jak roky plynuly, přišla jsme na to, že espresso má něco do sebe a že si ho vlastně vychutnám mnohem více, než nějaké řídké americano. Stále mi však úplně nezáleželo na tom, co piju. Ve škole jsem stále fugnovala na instantní kávě, na výletě jsem si s chutí koupila kávu z automatu. Opravdovou gurmánkou jsem se stala až po maturitě.

Kávu nepiju proto, abych fungovala, nýbrž pro samotný požitek z ní. Automaty obcházím, instantní kávu používám maximálně na pečení cukroví. Českého turka jsem vyřadila ze hry a v restauracích trnu hrůzou, když obsluha řekne „preso". Většinou to znamená, že mi místo espressa přinese nechutnou břečku.

Na jaře 2016 jsem byla poprvé v Itálii. Zamilovala jsem se. A proč? Protože tamějšímu espressu se snad nic nevyrovná. A stojí jen něco přes euro, je levnější, než už nás, přestože ostatní věci stojí více.

Já v italském Jesolu

Jaký vztah s kávou máte vy? Napišě mi svůj příběh do komentáře, ráda si ho přečtu. 

• Jak se vyvíjel můj vztah s čajem? Přečtěte si o něm v článku Moje cesta k čaji.