Svátek čaje bude až v srpnu
Koronavirus nás zavřel doma a překazil, co se dalo. Třeba organizaci festivalů. Některé se pro letošek zrušily úplně, jiné se jen přesunuly na jiný termín. Jako třeba můj oblíbený Svátek čaje, který se koná každoročně v Cieszyně. Byla jsem na něm třikrát a lituju, že jsem ho neobjevila dříve.
Letos se bude čajovat 29. a 30. srpna, což je celkem pech, protože je to deset dní po mém termínu porodu, takže budu mít úplně jiné starosti. Co mají od festivalu očekávat ti, kteří rodit nebudou?
Na události na FB (Święto Herbaty / Svátek čaje 2020) píšou, že čaj poteče po hektolitrech. To můžu potvrdit. Čaje tam vždycky vypiju hodně. Ani se o to nemusím nijak zvlášť snažit, stačí procházet kolem čajoven a šálky s ochutnávkou mi skáčou do ruky tak nějak samy. A pokaždé se někde zapovídám.
V roce 2016, když jsem byla na Svátku čaje poprvé, jsem se na douhou dobu zapovídala s jedním Slovákem. O hodinu později jsem si od něj koupila výborný thajský oolong neznamého jména. Ano, název byl na sáčku napsaný, ale tak nečitelně, že jsem ho doma nebyla schopna rozluštit. O čaji jsem ale psát nechtěla, chtěla jsem popsat o tom rozpovídání.
Neměla jsem totiž moc na řeči náladu. Chtěla jsem ochutnat čaj a jít dál. Pan Slováček byl ale naladěn trochu jinak. Začal se vyptávat, jaké čaje mám nejraději. Přemýšlela jsem, co odpovím, nechtěla jsem plkat jen tak pro nic za nic. Času jsem moc nedostala.
"Asi sáčkové, že?" zeptal se. Hodila jsem na něj vražedný pohled.
"Tak teď jste ji naštval!" oznámila mu sestra. A pak už hovor tak nějak šel. Stočil se k zeleným číňanům a od nich pak k thajským oolongům, protože právě na ty byla tehdy Slováčkova nabídka zaměřena.
Čajoví lidé vykládají nejen o čajích jako takových, ale třeba i o jejich zpracování, pěstování nebo o svých cestách do Asie. Vždycky to stojí za to. Jen těm lidem často dost závidím...
Kromě hromady výborných čajů je na festivalu i hromada čajového nádobí. Měli jsme odtud milou japonskou konvičku. Nejradši bych si odnesla mnohem víc!
P. S. Jako parťáka volte někoho, kdo má k čaji vztah. Mamka mi tam dělala ostudu, čajmanovi řekla, že by chtěla radši kávu. Ten vyhrožoval že po ní hodí konvičku! 😈
Letos se bude čajovat 29. a 30. srpna, což je celkem pech, protože je to deset dní po mém termínu porodu, takže budu mít úplně jiné starosti. Co mají od festivalu očekávat ti, kteří rodit nebudou?
Na události na FB (Święto Herbaty / Svátek čaje 2020) píšou, že čaj poteče po hektolitrech. To můžu potvrdit. Čaje tam vždycky vypiju hodně. Ani se o to nemusím nijak zvlášť snažit, stačí procházet kolem čajoven a šálky s ochutnávkou mi skáčou do ruky tak nějak samy. A pokaždé se někde zapovídám.
V roce 2016, když jsem byla na Svátku čaje poprvé, jsem se na douhou dobu zapovídala s jedním Slovákem. O hodinu později jsem si od něj koupila výborný thajský oolong neznamého jména. Ano, název byl na sáčku napsaný, ale tak nečitelně, že jsem ho doma nebyla schopna rozluštit. O čaji jsem ale psát nechtěla, chtěla jsem popsat o tom rozpovídání.
Neměla jsem totiž moc na řeči náladu. Chtěla jsem ochutnat čaj a jít dál. Pan Slováček byl ale naladěn trochu jinak. Začal se vyptávat, jaké čaje mám nejraději. Přemýšlela jsem, co odpovím, nechtěla jsem plkat jen tak pro nic za nic. Času jsem moc nedostala.
"Asi sáčkové, že?" zeptal se. Hodila jsem na něj vražedný pohled.
"Tak teď jste ji naštval!" oznámila mu sestra. A pak už hovor tak nějak šel. Stočil se k zeleným číňanům a od nich pak k thajským oolongům, protože právě na ty byla tehdy Slováčkova nabídka zaměřena.
Čajoví lidé vykládají nejen o čajích jako takových, ale třeba i o jejich zpracování, pěstování nebo o svých cestách do Asie. Vždycky to stojí za to. Jen těm lidem často dost závidím...
Kromě hromady výborných čajů je na festivalu i hromada čajového nádobí. Měli jsme odtud milou japonskou konvičku. Nejradši bych si odnesla mnohem víc!
- ...tak, jako jsem před lety chtěla odnášet jednu krásnou konvičku z čajovny. Díky urputné snaze se mi ji nakonec povedlo získat legální cestou. Rozepsala jsem se o tom v článku Moje čajové nádobí II: Těžce dobývaná bílá konvička
Po dobrém čaji vyhládne a tak se hodí mít i nějaké dobré jídlo. Nouze o něj rozhodně není. Nabízené pokrmy vyvrácejí podivnou myšlenku, že zdravé jídlo není chutné. Je. A jak!
K ochutnávání hraje příjemná hudba, kdo je aktivní, zúčastní se workshopu, kdo je lenivější, rozvalí se v relaxační zóně a kouká do nebe. Festival se koná v nádherném prostředí Zámeckého vrchu. Čím víc o něm přemýšlím, tím víc je mi líto, že se už druhý rok za sebou nezúčastním. Snad to vyjde příště!
Svátek čaje je úžasná událost pro každého milovníka čaje nebo trochu alternativního přístupu k životu. Já nemůžu, ale vy ano, tak si pište datum do kalendáře a na sklonku sprna vyrazte do Cieszyna!
P. S. Jako parťáka volte někoho, kdo má k čaji vztah. Mamka mi tam dělala ostudu, čajmanovi řekla, že by chtěla radši kávu. Ten vyhrožoval že po ní hodí konvičku! 😈
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za každý napsaný komentář.